Svobodně myslet a rozhodovat se

Současný rozvoj vysoce moderních společností dostává lidi do většího tlaku kvůli přípravě na stále náročnější zaměstnání, která vyžadují vyšší úrovně uvažování, větší stupeň nezávislosti, kritického myšlení a připravenosti pro celoživotní vzdělávání.

Schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám se ukazuje jako klíčová. A právě v tuto schopnost věří i světoznámý profesor Reuven Feuerstein, jehož hluboké přesvědčení, že každý člověk disponuje potenciálem neustále se rozvíjet, měnit a přizpůsobovat novému prostředí, a to bez ohledu na věk či příčiny aktuálního stavu, stálo u zrodu metody známé jako Instrumentální obohacování. Podle Feuersteina neexistují trvalé podmínky nebo genetické dispozice, které by komukoli bránily v myšlení a učení. Říká také, že limity učení nemohou být předem známé ani dané a všichni se můžeme naučit svobodně myslet a rozhodovat se.

Instrumentální obohacování je program pro rozvoj a stimulaci poznávacích funkcí. Cílem metody je zvýšit kritické myšlení dětí i dospělých, rozvinout jejich schopnosti učit se, předávat jim strategie a způsoby duševní práce tak, aby se dobře orientovali ve vlastním životě i ve světě.

Program tvoří 14 pracovních sešitů zaměřených na různé poznávací funkce. Tyto pracovní sešity autoři označují jako instrumenty, a to proto, že úkoly v jednotlivých pracovních sešitech mají pouze vytvářet vhodnou příležitost pro rozvoj učebních strategií, efektivních učebních návyků a dovednosti myslet. Úkoly v jednotlivých pracovních sešitech jsou voleny tak, aby více než „co se dělá“ zdůrazňovaly „jak se něco dělá“, více než na konkrétní znalosti se zaměřují na určité dovednosti a kompetence.

Základním pilířem programu je zkušenost zprostředkovaného učení. Je to přístup, kdy zprostředkovatel pomáhá studentovi informace systematicky získávat, vyvozovat, třídit, dávat jim význam, hodnotit je podle důležitosti v daném kontextu a vytvářet si k nim i emoční vztah. Pomáhá mu potlačovat impulzivitu, pracovat pečlivě a vytrvale, vnímat problémové situace a dokázat je definovat, vnímat vztahy mezi předměty a jevy, porovnávat, formulovat hypotézy a ověřovat je.